Nenapadlo by mě, že první příspěvek, který budu psát na svých nových stránkách (pravda, nenapadlo by mě ani to, že budu mít kdy své stránky) NEBUDE o šití….ale o žití. Asi.

Stejně tak by mě nenapadlo, že takové jednoduché okamžiky v životě, jako je například návštěva zahradnictví, se pro mě stane čímsi jako znovuzrozením – záplava živých rostlin, vůně, čistota – to je asi pochopitelné pro mnohé, netušila jsem ale, že to bude až tak zásadní pro mě, ačkoli „bez přírody nežiju“ – a že mě při tom návratu do života bude provázet zrovna The Verve – Bitter Sweet Symphony (Opus) (někteří ji milují, jiní nesnáší – vše v životě má své polarity…skladbu samotnou provázely soudy o autorství a diskuze o duševním vlastnictví vůbec.).

Do života mi vstupuje to, co je právě potřeba pro cestu mojí duše. Obrazy, zážitky, písně, slova….neptají se. Jsou tu a až splní, co splnit měly, až předají své poselství, zase odejdou a já už na ně třeba nikdy nebudu reagovat tolika emocemi jako v tuto chvíli. Což se také většinou děje.

Znamená to že záměry vaší duše určují vaše zážitky (prožitky). Je dobré to vědět – abyste to dokázali identifikovat, až to budete žít.

Nehodnotím.

Neposuzuji.

Prožívám.

Žiji.

Mysl je jako řeka.

Někdy padáte na dno jako kámen, kde trávíte nějaký čas, abyste se mohli proměnit v korek a stoupat zase na hladinu.

Padání, prodlévaní na dně, vynořování – vše má svůj potenciál. Svůj čas. Svůj příběh.

Zatím jsem ve fázi stoupání. Zatím nevím, co mi to přinese v životě a v tvorbě – možná hodně, možná nic, ale zas a znovu jako vždy jsem se přesvědčila, že nic z toho nejde uspěchat. Dokud si to neprožijete se vším, co máte, nepustí vás to dál. Zkrátka nepustí.

Momentálně se snažím rozlišovat hranici mezi stagnací a trpělivostí. A to není otázka jednoho časového období, ale celého života. Je to rytmus menších časových úseků ve větších.

„…Trpělivost neznamená sedět a čekat, je to schopnost předvídat…“

Rúmí

A tak sázím a trpělivě čekám na úrodu – u trpělivosti musíte mít vizi výsledku, pak můžete „dát času čas“ – sázím venku i uvnitř (sebe), zalévám rostliny i nápady.

Čekání na úrodu – to je život. Život v souladu – to neznamená vždy lehkost bytí. Někdy máte zničené ruce, někdy srdce.

Ale nikdy to netrvá napořád.

Jediné, co pořád děláme je, že tvoříme. Pořád volíme.

A o to v životě jde.

….