Tajemství „Zelených mužů“…aneb od prvního jarního tance až ke Svatojánské noci

Každé jaro je to stejné – vše se znovu s plnou silou zazelená, rozezvučí, zavoní a život začne zase proudit v krvi….no ano, je to totiž doba Zeleného muže. Jistě si vzpomenete, že loni jsme mu věnovali celé téma, které myslím stojí za to připomenut:   Tajemství zelených mužů.

              

Zelený muž – neboli Dubový král…je to prastará legendární bytost, kterou najdeme v různých variantách v mýtech po celém světě. Tajemná tvář skrytá pod listím a plody symbolizuje koloběh, znovuzrození, posvátnost života.

Jakožto chrlič vegetace vypráví o tajemství stvoření, o skrytých zdrojích inspirace a o místě, z kterého jsme vzešli a do kterého se vracíme.
To je důvod, proč lze Zeleného muže najít všude tam, kde pracovali gotičtí mistři – pro ně byl symbolem nejcennějšího daru, kterého se jim mohlo shora dostat: daru inspirace.
V 16. a začátkem 17. století se Zelený muž stal symbolem plodů učení (např. se objevoval na titulních listech Lutherových knih).
Přichází varovat, ale také pomáhat, je symbolem naděje, ujišťuje, že lidskou moudrost lze skloubit s instinktivními a emocionálními silami přírody.
Zelený muž mluví svými ústy život. Jeho slova jsou listy, živá síla prožitku.
Zelený muž znamená nezničitelný život.
 
 
 
 

Vzniklo mi tu pod rukama tehdy hned několik tváří, a jak se jaro přehupovalo do léta – asi tak krásně jako nyní – ta dravá mužská energie se pomalu přeměnila v tu jemnější, něžnější, pomalejší ženskou…rozkvetly růže, slunce začalo intenzivněji hladit, zavoněl svět…

A tak ke mně přišly jakési „Evy“ pro „Dubového krále“ – ochránkyně, patronky, bohyně, duše všech vašich zahrad. Když poránu zamhouříte oči proti slunci, které vstává, určitě je také uvidíte, jak chodí rosou 🙂

 

No ano – ještě jednu „Duši zahrady“ jsem tady měla připravenou, ale ta našla tu pravou majitelku až letos – a to dokonalou! Probudila svým tancem nejen jaro, ale i tu Duši zahrady 🙂

 

Ale zpět k zelené: další byly prostě jen sukně určené do „země zaslíbené“ – kdoví, jestli je to Skotsko, Nový Zéland, Island anebo Grónsko – i to kdysi neslo tento název :-), „Greenland“

 

 

Zelená mi se všemi těmito zakořeněnými asociacemi vplula samozřejmě do tvorby i letos….. 🙂

 

Na závěr vám všem přeji „zelenou“ pro všechny vaše sny, touhy, přání a odhodlání….pro život sám! Ať už jeho cestičky vedou kamkoli 🙂

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.