Ohlížím se za uplynulým rokem, tak jako mnoho jiných, samozřejmě.

Šití a vlastní tvorba mne, díkyBohu, stále naplňuje a dává smysl.

No, nemám žádná nová moudra a poznání, než ke kterým jsem již došla /tedy samozřejmě mám, a spoustu, ale týkají se trochu něčeho jiného 🙂 /

A tak jsem pro vás nachystala prostě „jen“ virtuální přehlídku modelů a fotek k pokochání, těch, které jsou pro mě srdeční.

 

Zima….leden…

Miluju focení na sněhu. Sníh tlumí všechny zvuky, proto je vždy tak úžasné ticho…tohle bylo nezapomenutelné slunečné ráno, otužilecké, -13….nešlo to jinak, než nafotit vlčí modely v tom vlčím, kousavém mrazu a jasu 🙂 Navíc – zalézt pak do tepla a vzít do rukou hrnek horkého čaje je úžasné, očistné, skutečně meditativní.

...vlk je pro mne především symbolem rovnováhy mezi „utíkáním do samoty“ a „smečkou“…rovnováhy mezi časem „jen být“ a „pracovat/tvořit“…rovnováhou mezi „introvertním“ a „extrovertním“…a také toho, že nic není jen černé nebo bílé…

Jaro…

Jarní – a obzvlášť ten předjarní – vzduch má nepopsatelnou a nenahraditelnou chuť, vůni i světlo. Je v tom cosi éterického, ale neskutečně silného. Asi jako ve vůni hlavičky novorozeněte…pro někoho nezachytitelná, ale pro matku, která rodila a je ženou napojenou na Život je navždy zapamatovatelná. I tehdy, když se od dětí odpoutá a ony od ní.

Předjaří a jaro je slib, že skutečný cit se nikdy doopravdy neztratí. Jen na sebe možná vezme jinou formu.

Léto…

V létě si nejvíc užívám kvetoucí růže, vonící levanduli, motýly, vážky, trávu pod bosýma nohama…brzká chladivá rána a večer tak trochu spálená ramena. V létě mám dilema, jestli být ranní „skřivan“ nebo noční „sova“ – jestli si užívat chvíle, když slunce vstává, nebo když jde spát…Jestli sledovat raději východ slunce, nebo hvězdy a úplněk na teplém sametu noci. Často dělám oboje. Proto bývám v létě dost nevyspalá a doháním to většinou právě až v zimě 🙂

Podzim…

Podzim chutná po dobrém zralém víně, nejlépe lehce nasládlém červeném. Slunce je mazlivé. Hřeje teplem nashromážděným ve zlatém spadaném listí a kůře stromů. Ta vůně obojího je nezaměnitelná. Září je hojnost sama…tou dobou ráda jezdím do Satalické kaštanové aleje. Říjen přináší první pohádkové ranní mlhy a listopad první ranní stříbro jinovatky. Vše je staré i nové zároveň. Tak to mám ráda.

Zima – prosinec…

První sníh, to je ten slibovaný odpočinek a nová křídla andělů. Poselství. Čas vymést z duše vše, co se nepovedlo a zavřít za tím vrátka. Pokud už jste to neudělali v listopadu. Zapálit svíčky a vnést světlo do temnot. Koukat, jak se třepotají plameny a padá sníh – slibuji, že v tu chvíli vám bude dobře…protože budete vědět, že máte za sebou další rok, kdy jste se svým životem dělali to nejlepší, co jste mohli.

A abych nezapomněla – letos mi také přibyly nějaké nové tváře a nová přátelství…také za ty velice děkuji, protože mě to inspiruje k novým možnostem a formám spolupráce 🙂

Začínám další rok. A věřím vám, že mi s tou dobrou prací zase pomůžete 🙂 

Ther.